Prý sám bůh Ré naučil člověka připravovat pivo. Egyptská bohyně Hathor se opila pivem tak, že ani lidí nerozeznávala. 

Angličané připravovali pivo odedávna, dokonce ve 13. století byli ustanoveni zvláštní dohlížitelé nad pivovary a chmelnicemi. Roku 1530 Jindřich VIII. zapověděl chmelení piva, ale po 22 letech byl zákaz zrušen. 

Edda, sbírka pověstí severních národů z 9. století, považuje medovinu i pivo za dar bohů a věří, že po smrti budou muži ve Valhale z rukou krásné dívky pít pivo. 

V životopise sv. Otty se uvádí, že druhům tohoto světce chutnalo v Pomořansku slovanské pivo lépe než zahraniční víno. 

U kádě při karbování se za starých dob zpívaly písně vážného obsahu. Panovala pověra, že by se bez zbožného zpěvu várka nezdařila. Nebo se prý zpívalo proto, aby se přemohla ospalost, aby nikdo nespadl do kádě. 

Chmel byl u nás rozšířen už v 11. a 12. století a pěstoval se dokonce i v Praze např. na Střeleckém ostrově. 

Tělesný lékař Ferdinanda I. Mathiolus ve své zprávě o chmelu uvádí: "Odvar z květu a šišek chmele užívá se s dobrým prospěchem co protijed proti svrabu, úmoru a všem ostatním zevnější, kůži nakažlivým nemocem, jako lišej, prašivina apod." 

Vybráno z publikace Velikovský,V., Dějiny zemědělského průmyslu v Československu, Praha 1936