Wichterle a Kovařík, zkráceně Wikov, největší československá továrna na zemědělské stroje, vyráběla ve 20. a 30. letech jako doplňkový program i automobily. Jejich produkce sice představovala necelých 10% z celkového objemu výroby, nabízely vozy Wikov i něco navíc. Konstruktér firmy ing. Jan Zahradníček si dodnes vše pamatuje.

Abychom uspěli s vyrobou, tak musely mít automobily přednosti, jako měly automobilky, které už vyráběly. Tatra měla moderní automobil, Škodovka a jiné. Zaměřili jsme reklamu a výrobu na automobily na míru. Reklama byla: "Automobily na míru". Ano, ve firmě Wikov jste si mohli objednat automobil podle svých představ.

Tomáš Baťa si tak kupříkladu nechal vyrobit spací vůz pro své zaměstnance. Slovenský uzenář zase dokázal jiný kousek...

To byl slovenský uzenář, Václav Holub, který s automobilem najezdil v záruce 1 milion kilometrů. Když se některá součástka v záruce opotřebovala, tak přišel a my jsme mu to udělali. Tak s vozem jezdil až najezdil milion km.

Lehký nákladní vůz byl nejpočetnějším typem automobilky. Celkem se ho vyrobilo 450 kusů. Jinak se jednotlivé série pohybovaly mezi 150 - 350 vozy tří typů. V automobilové výrobě pracovalo asi 150 lidí. Když byla zakázka, dokázali smontovat 2 - 3 vozy denně. Byl spor, jestli se mají vyrábět lidová auta, nebo auta pro lepší vrstvy. Spor se táhl po celou dobu výroby automobilů.

Naši zákazníci byli ze středních a vyšších vrstev. První zákazníci byli naši zástupci. Kusová výroba neumožnila snížit ceny, které se tak pohybovaly mezi 40 - 60 korun za vůz.

Pro srovnání: Nástupní plat pana Zahradníčka v r. 1927 činil 750 korun měsíčně. Mnoho automobilů proto zůstalo pouze v prototypu. Např. tzv. KAPKA z r.1931, první aerodynamický vůz v Evropě, předběhla svojí koncepcí nejen sériovou Tatru 77, ale i dobové představy o eleganci.

První jsme měli synchronizaci a volnoběžku. Měli jsme předběžnou volbu rychlosti na přání. Převodovou skříň jsme objednávali z Německa. Měli jsme centrální mazání na podvozku.

Vozy byly vybavovány 7-válcovými motory s ventilovými rozvody OHC velmi moderní konstrukce. Např. sportovní speciál disponoval výkonem 40 koní a dosahoval rychlosti 140 km/hod. Na Masarykově okruhu v Brně se v letech 1930 - 34 účastnil Velké ceny Československa a byl první v tomto závodě klasifikovaným vozem domácí produkce.

Potřebovali jsme ukázat, že existuje nějaký automobil Wikov. Tak se udělal sportovní vůz, přehnala se komprese. Jednou za Wichterlem přijeli jeho dávní spolužáci Voskovec s Werichem. Auto si sice nekoupili, ale možná byli svědky podobné scény? Pršelo a přivezli benzín. Bez jakéhokoliv měření ho začali spouštět. Přiběhl pan šéf, koukl na ně a řekl: Proč to neměříte? Otevřel barel, nechali to převážit a zjistil, že je tam asi o 2,5 kg méně. Tak s platností od začátku dodávek benzínu, několik roků zpátky, to propočítali na barely a firma doplatila ty roky. Byl to ohromný hospodář. Po tři léta.

Pan Zahradníček zůstal věrný své značce i po ukončení výroby automobilů v r. 1934. Působil dál v továrně na zemědělské stroje, pozdějším Agrozetu Prostějov. Dnes je továrna prázdná. Chystá se velkolepý plán "Industry Parku". Tedy jakéhosi průmyslového centra