První písemná zmínka o pivovaru Černá Hora pochází z roku 1530, kdy panství Černou Horu vlastnili bratři Tas a Jaroslav Černohorský z Boskovic. V jejich společné majetkové smlouvě z roku 1530 je zmínka o existenci panského pivovaru Černá Hora. Výslovně je však existence panského pivovaru Černá Hora doložena až o dvacet let později a to ke dni sv. Tří Králů roku 1550, kdy sestry Černohorské z Boskovic a v Černé Hoře prodávaly Černohorské panství svému strýci Václavu z Boskovic a na Bučovicích.  Tehdy statek zahrnoval i mimo jiné pivovar s mýtem.

V roce 1597 po smrti posledního mužského potomka pánů z Boskovic Jana Šembery Černohorského z Boskovic, přechází celé panství, včetně pivovaru do rukou Lichtenstejnů.

V roce 1680 za časů Karla Eusebia z Lichtensteinska byl zastaralý pivovar Černá Hora důkladně opraven.

V roce 1712 zemřel Jan Adam Ondřej z Lichtensteinska a Černá Hora připadla jeho tehdy čtrnáctileté dceři Dominice. Ta se v roce 1719 provdala za knížete z Auerspergu, čímž Černá Hora přešla v držení rodu Auerspergů.

4.května 1802 přišla pro pivovar pohroma, když v důsledku požáru vzniklého v palírně vyhořel. Je pravděpodobné, že v tehdejších těžkých poměrech za napoleonských válek trvalo delší dobu než byl provoz v pivovaru obnoven.

Po smrti vdovy Josefy z Geislernu v roce 1842 se Černá Hora dostala do vlastnictví rodu z Nebel - Turkheimu, kterému patřila až do roku 1857, kdy ji koupila Henrietta, svobodná paní Pereira - Arnsteinová.

V roce 1859 přešel velkostatek i s pivovarem na Henriettinu dceru Floru a tím zároveň i na rod Friesů, neboť Flora byla provdána za Mořice, hraběte z Friesů.

V šedesátých letech 19. století se pivovar (včetně pivovarské hospody a palírny) dostává poprvé ve své historii do nájmu, a to Maxmiliánu Polákovi, jehož otec měl již dříve v nájmu černohorskou palírnu.

Dne 15. května 1868 v poledne vypukl v pivovaře požár, který strávil střechu nad kuchyní, světnicí se sušárnou, ale naštěstí byl brzy zlikvidován. Polák měl potom pivovar v nájmu ještě do roku 1873, kdy se odstěhoval do Brna.

V letech 1871 - 1873 byl hrabětem Augustem Friesem postaven nový pivovar na místě vedle starého pivovaru a hospody směrem k rybníku, kde dříve bývala zahrada a louka. Starý pivovar byl tehdy upraven na sladovnu tak, že ze starého humna, hvozdu, varny, spilky a sklepa byla vytvořena humna a z hořejších míst sýpky.

Po čtyřech letech se opět ukázalo, že ve vlastní režii velkostatku je podnik neefektivní, proto byl pronajat černohorskému obchodníkovi Šimonu Lövovi (se společníky Berischem a Feinem z Boskovic), který jej vedl se svým synem Robertem až do období kolem roku 1894. Poté se stal novým nájemcem dosavadní Lövův společník Vilém Umgelter z Brna.

Jako reakce na výše uvedené problémy s neefektivním provozem friesovského pivovaru a sladovny vzniká myšlenka na založení rolnické akciové společnosti za účelem jejich převzetí do nájmu. Realizace se ujímají především P. Vincenc Ševčík, farář a poslanec z Vísek u Letovic, František Tesař, statkář z Milonic, František Kanýs, starosta v Černé Hoře, Josef Odehnal, rolník z Bořitova, Josef Marek, rolník z Lysic a Ludvík Pilnáček, nájemce dvora v Jestřebí.

 V roce 1896 se tak podařilo ustavit Rolnickou akciovou společnost pivovarní a sladovní v Černé Hoře a uzavřít na 20 let nájemní smlouvu na pivovar s jeho majitelem hrabětem Augustem Friesem.

Velice záhy se ukázalo, že založení rolnické společnosti bylo krokem správným směrem. Díky zlepšení organizace výroby, zvýšení akvizičního úsilí i sympatiím, kterým se těšil nový, český podnik, neustále vzrůstal počet odběratelů a tím i výroba a odbyt piva.

V roce 1901 převzala rolnická společnost na 16 let do nájmu panský pivovar a sladovnu v Letovicích a v roce 1907 též pivovar a sladovnu v Předklášteří u Tišnova od zdejšího kláštera.

Rolnická akciová společnost měla pivovar pronajatý na 20 let, tj. do roku 1916. V roce 1923 však majitel Mořic Fries nabídl pivovar a sladovnu společnosti ke koupi, a tak se celý objekt, v tom rozsahu, jak jej společnost dosud užívala, stal jejím vlastnictvím.

Vyhláškou ministryně výživy ze dne 3. 7. 1949, došlo ke znárodnění Černohorského pivovaru a.s., a vyhláškou stejného úřadu ze dne 20. července 1948, byl pivovar začleněn do Středomoravských pivovarů n. p. v Brně, a ztratil tak svou právní samostatnost.

Tento stav však netrval příliš dlouho. Výměrem ministerstva potravinářského průmyslu ze dne 8. 12. 1952, byl s účinností od 1. 1. 1953 zřízen národní podnik Moravské pivovary, se sídlem v Černé Hoře a s provozovnami v Černé Hoře, Jevíčku, Rájci nad Svitavou, Svitavách a Boskovicích. Černá Hora se tak stala sídlem poměrně velkého podniku se značnou regionální působností.

 Toto organizační řešení mělo opět život doslova jepičí. Svým výměrem ze dne 31. 3. 1954, ministerstvo své dřívější rozhodnutí přehodnotilo a s účinností od 1. 4. 1954 už byl černohorský pivovar opět v lůně Středomoravských pivovarů n. p. se sídlem v Brně. A konečně od 1. července 1960 byly v důsledku správní reorganizace (vytvoření Jihomoravského kraje) zřízeny Jihomoravské pivovary n. p. Brno, které od 1. ledna 1961 převzaly do správy též sodovkárny. V rámci tohoto podniku byl černohorský pivovar závodem 04 a měl ještě dalších pět provozů - pivovar Rájec, sladovnu Boskovice a sodovkárny v Tišnově, Olešnici a Jedovnicích.

Od té doby změnil pivovar ještě několikrát název a to:

• v roce 1981 na Jihomoravské pivovary k.p. Brno
• v roce 1988 Pivovar Brno s.p.
• v roce 1991 Pivovary a sodovkárny Brno a.s.
• v roce 1994 Jihomoravské pivovary a.s. Brno

 a konečně 11.září roku 1996 se stal pivovar akciovou společností s názvem PIVOVAR ČERNÁ HORA a.s..