Společnost Facel, sidlici těsně za hranicemi Pařiže se zabývala produkci karoserii pro automobilky Panhard, Simca a Ford. V roce 1954 se její šéf Jean Daninos rozhodl vyrábět vozidla vlastni konstrukee. Tato auta neměla nic spo1ečného s běžnými francouzskými rodinnými ani sportovnimi vozy — kvalita vozů pojmenovaných Facel Vega byla nesrovnatelná.

Daninos využíval při výrobě svých automobilů americké mechanické díly. Ve Spojených státech spatřoval jednak důležité odbytiště, a jednak zemi, ve které se zhotovovaly mimoiřádně spolehlivé sou­částky. Facel Vega se na evropských silni­cich zařadi1 mezi nejhezči a nejrych1ejši au­tomobily. Přesto nepatři1 mezi sportovni vozy a vice zapadal mezi vozidla třídy GT, vhodná ke svižnému překonáváni dalekých cest.

Automobily Facel Vega se stavěly na podvozcich z ocelových trubek. Zprvu využívaly 4,5litrové motory De Soto, které Daninos urychleně nahradil pohonnými jednotkami Chrysler. V souvislosti s vrcholicim zápasem amerických automobilek za vyšší maximálni výkony stoupaly i výkonové parametry francouzských vozů, jak dokládá následujici přehled:

1954 4524 cm3 132,4 kW při 4000 ot./min
1955 4768 cm3 149,3 kW při 4400 ot/min.
        5407 cm3 183,9 kW při 4600 ot/min.
1956 4940 cm3 186,0 kW při 4600 ot/min.
1958 5907 cm3 264,8 kW při 5200 ot/min.
 
Většinu tvořila prostorná kupé se 2+2 sedadly, avšak z továrny vyjížděly i sedany (v letech 1958-1963 jich bylo 152 kusů). Chybějici sloupek mezi přednimi a zadnimi dveřmi sice usnadňoval nástup a výstup, avšak vyžadoval otviráni zadnich dveři opačným směrem a předevšim snižoval tuhost karoserie. Vzhledem k tomu začali mit majitelé brzy problémy se zaviránim dveři.
Daninos býval často obviňován z výroby jakýchsi hybridů. Vždyť na rozdil od automobilek Ferrari, Jaguar, Maserati či Aston Martin, které měly vlastni motory, využival levných amerických pohonných jednotek. Daninos se trápil a na základé této kritiky v roce 1959 představi1 po všech stránkách francouzský vüz Facel Vega (kupé i kabriolet). Detroitský motor V-8 byl nahrazen čtyřválcem (s ventilovým rozvodem DOHC o maximálnim výkonu 84,6 kW), který společně s převodovkou zkonstruovala domácí firma Pont a Mousson. Tyto automobily však postrádaly spolehlivost modelů zhotovených z amerických součástek. O nizké úrovni jakosti hovoři spousta záručních reklamací, které k výrobci směřovaly od okamžiku uvedeni těchto vozů na trh. Jméno Facel Vega bylo pošpiněno. Krachu to­várny nemohl zabránit ani nový motor o maximálnim výkonu 92,7 kW, který roku 1961 nahradil prvni francouzskou pohonnou jednotku. Důvěra zákazniků ve francouzské motory byla ta tam. Jejich misto zaujaly osvědčené pohonné jednotky Volvo B18. Vznikl tak typ Facel Vega III. Bylo však už příliš pozdě a zákazniky nedokázala přivést zpět do prodejen ani menší Facelia 6, poháněná motory Austin-Healey. Daninos byl v roce 1964 nucen továrnu zavřít. Kdyby byl nedbal na kritiku tisku a zůstal věrný americkým motorům, mohly se jeho automobily vyrábět možná dodnes.