Už v Chammurapiho kodexu je zmínka o kvetoucí pivovarské činnosti. Obsah mladiny v pivě i jeho cena se stanoví zákonem, porušování se trestá smrtí utopením.
Prý sám bůh Ré naučil člověka
připravovat pivo. Egyptská bohyně Hathor se opila pivem tak, že ani lidí
nerozeznávala.
Angličané připravovali pivo odedávna, dokonce ve 13. století byli ustanoveni
zvláštní dohlížitelé nad pivovary a chmelnicemi. Roku 1530 Jindřich VIII.
zapověděl chmelení piva, ale po 22 letech byl zákaz zrušen.
Edda, sbírka pověstí severních národů z 9. století, považuje medovinu i pivo za
dar bohů a věří, že po smrti budou muži ve Valhale z rukou krásné dívky pít
pivo.
V životopise sv. Otty se uvádí, že druhům tohoto světce chutnalo v Pomořansku
slovanské pivo lépe než zahraniční víno.
U kádě při karbování se za starých dob zpívaly písně vážného obsahu. Panovala
pověra, že by se bez zbožného zpěvu várka nezdařila. Nebo se prý zpívalo proto,
aby se přemohla ospalost, aby nikdo nespadl do kádě.
Chmel byl u nás rozšířen už v 11. a 12. století a pěstoval se dokonce i v Praze
např. na Střeleckém ostrově.
Tělesný lékař Ferdinanda I. Mathiolus ve své zprávě o chmelu uvádí: "Odvar z
květu a šišek chmele užívá se s dobrým prospěchem co protijed proti svrabu,
úmoru a všem ostatním zevnější, kůži nakažlivým nemocem, jako lišej, prašivina
apod."
Vybráno z publikace Velikovský,V., Dějiny
zemědělského průmyslu v Československu, Praha 1936