První podzemní dráha na světě byla otevřena v roce 1863 v Londýně mezi Paddingtonem a Farringdonem. Vlaky metra byly tehdy poháněny parou. Na lokomotivě byly namontovány kondenzační zařízení, zabraňující tomu, aby výfuková pára unikala do vzduchu a znečišťovala tunely. Protože ke znečištění tunelů i přesto docházelo, a občas to odnesly i cestující, byli v ostatních světových metropolích k podzemní dráze s parními lokomotivami skeptičtí. V následujících letech byla linka rozšiřována, nejprve v roce 1864 do Hammersmith, dále v roce 1868 do South Kensington, v roce 1876 do Aldgate a v roce 1882 do zastávky Tower of London. První elektrifikovaná linka metra byla otevřena 4. listopadu 1890 také v Londýně .
V ostatních evropských městech sice už delší dobu uvažovali o výstavbě metra, ale až úspěšná londýnská elektrifikace spustila vlnu projektování a příprav na stavbu metra v mnoha metropolích starého kontinentu. Nejdál byla Paříž, která má příznivé geologické poměry, protože celé město stojí na velmi homogenním podloží ze sádrovce, který je hutný a pevný, ale lze jej snadno lámat. Projektanti podzemní dráhy si byli vědomi, že výhodné složení podložní horniny znamená polovinu práce a také polovinu nákladů. Do světové výstavy, která se měla znovu pořádat v Paříži roku 1900, mělo už být metro v provozu. Vypadalo to, že Paříž bude prvním městem v kontinentální Evropě, které bude mít svou podzemní dráhu.
V Evropě však byla i jiná ctižádostivá města. Nejvíce se snažila maďarská Budapešť. Potřeba spojit střed města s městským lesíkem, kde měla být uspořádána velkolepá výstava k tisíciletí, navodila myšlenku postavit podzemní dráhu. Od myšlenky k realizaci uběhlo jen pár týdnů. Projektanti totiž navrhli využít širokého bulváru vedoucího přímo k výstavišti a jeho středem vést v širokém zakrytém výkopu podpovrchovou dráhu. Jinak by totiž ražení tunelů v sypkých dunajských náplavech vyžadovalo nesmírně nákladná technická opatření a také mnohem více času. Budapešť si tedy pořídila metro snadno a rychle. Tunel metra byl vysoký 2,75 metrů a široký byl jen 6 metrů. Vzhledem k nutnosti mělkého výkopu byly vozy sníženy na minimum tak, že jejich skříně byly prostě zavěšeny mezi dva čtyřnápravové podvozky. Odběr proudu se děl jednoduchými obloukovými sběrači, které se smýkaly po pevné kolejničce na stropě tunelu. Budapešťské metro bylo otevřeno v roce 1896 a bylo dlouhé 5 kilometrů. Zajímavé je, že tato trasa budapešťského metra byla rozšířena až v roce 1973, ale už předtím byla v roce 1970 otevřena trasa B metra. Paříž nakonec uvedla do provozu své metro až jako čtvrtá na světě v roce 1900. Před ní bylo mimo Londýna a Budapeště ještě skotské město Glasgow.
Ani Praha nezůstala počátkem 20. století ušetřena úvah o vhodnosti metra. Roku 1912 uveřejnil pražský městský inženýr Vondráček seriózní návrh, jak odstranit naprostou dopravní neprůchodnost Starého Města. Navrhl dvě varianty podzemní tramvajové trati. V té první měly tramvaje vjíždět do tunelu uprostřed Václavského náměstí a vyjíždět před Rudolfinem přímo na Mánesův most. Na této podpovrchové trati se počítalo se stanicemi Můstek, Malé náměstí a Kaprova ulice. Trať měla být přibližně 1300 m dlouhá. Druhá varianta počítala s vybudováním podzemní smyčky v dolní části Václavského náměstí, ale stanice byly stejné. Pro malou výšku tunelů (3,8 m) se sice navrhovalo použít běžných tramvajových vozů, ale upravených na odběr proudu postranní kolejnicí. Tunely měly být dvoukolejné, ze železobetonových desek. Výše nákladů a technická náročnost však městskou radu odradila.
Myšlenka podpovrchové tramvaje se ještě několikrát vrátila. Teprve v roce 1926 podal energický bojovník za metro profesor List spolu s inženýrem Beladou první reálný projekt metra. Tento projekt svým pojetím navrhoval přibližně stejné trasy, jaké má dněšní síť pražského metra. Návrh byl nakonec pohřben. Počátkem třicátých let se opět vynořila myšlenka podpovrchové tramvaje, která počítala s uložením základních tramvajových tras ve středu města do tunelů. Roku 1930 vypsaly tehdejší elektrické podniky hl. města Prahy veřejnou soutěž na řešení dopravy v hlavním městě. Tuto soutěž vyhrál opět prof. List se svou koncepcí metra. Ani tehdy na radnici tento projekt neprošel.
Druhé největší evropské metro se nachází v hlavním městě Ruska - Moskvě. První trasa podzemní dráhy zde byla otevřena 15. května 1935, byla dlouhá 11,5 km a měla 13 stanic. Nejnovější úsek metra tu byl otevřen 21. srpna loňského roku, v tomto roce se plánuje otevření dalších dvou úseků. Moskevské metro není sice největší, ale je nejvytíženější ve světě. Denně moskevské metro, které je dlouhé 269 km a má 160 stanic, přepraví 8 až 9 milionů cestujících, to znamená, že za rok tato hodnota činí asi tři miliardy! Výstavba metra v Moskvě a také v roce 1967 Sověty vypracovaná studie dala konečně výstavbu metra v Praze do pohybu. V roce 1974 byl otevřen první pražský úsek metra ze stanice Sokolovská do stanice Kačerov.
Mezi města s nejrozsáhlejšími sítěmi metra patří New York s 22 trasami, které jsou celkem dlouhé 398 km a obsahují 469 stanic. Zajímavostí je, že jen 152 kilometrů kolejí vede pod zemí.
Mezi největší podzemní dráhy světa se samozřejmě řadí i ta nejstarší: londýnská, která je největší v Evropě. V osmimilionovém Londýně provozuje metro několik soukromých společností, většina provozovaných tratí byla postavena v první polovině dvacátého století, nejnovější úsek byl otevřen 22. prosince 1999.