i-magazin.cz
  Doporučujeme

 

 

  Kalendář
<<  Červen  >>
PoÚtStČtSoNe
    1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30  
  Vyhledávání
Vyhledat text

 
  LED-ekosvetla.cz


www.led-ekosvetla.cz

Úsporné LED žárovky a zářivky. LED osvětlení do domácností, průmyslu, obchodů. Špičková kvalita a profesionální přístup. Velkoobchodní prodej.

  Anketa
Jaký z těchto vozů je nejhezčí?

Ford Mustang GT-350R r.66 (8588 hl.)
 
Chevrolet Corvette r.57 (3747 hl.)
 
Škoda 110 R (4253 hl.)
 
Opel Manta (3328 hl.)
 
Pontiac GTO r.69 (3298 hl.)
 
Opel GT r.72 (3425 hl.)
 
Ferrari 365 GT r.68 (3036 hl.)
 
BMW 507 r.58 (3340 hl.)
 

Celkem hlasovalo: 33015
  TOP 5 články

Neexistuji vhodna data!

  Reklama
  Poslední komentáře

Databáze je prázdná!

  Inzeráty
 
Metromagazín >> Historie MHD >> Monoraily
Monoraily


V prvých letech po druhé světové válce byla spousta starostí s obnovou válkou zničených železnic. Na monoraily, které ztělesňovaly jakýsi extrém kolejové dopravy, se téměř zapomnělo. Vypukla automobilová horečka, svět začal stavět silnice a nakonec i dálnice. Tím se ovšem zhoršila dopravní situace ve velkých městech. Autobusy a tramvaje mnohdy náporu cestujících nestačily a navíc často uvízly v dopravních zácpách. Pro stavbu metra se rozhodla jen největší města, kterým to obzvlášť v centrech znemožnilo jakoukoli dopravní obsluhu, protože hlavní třídy byly díky stavbě většinou nepřístupné. Jinde začali hledat pro kolejovou dopravu oddělené cesty zejména ve vyvýšených estakádách. Hledání spásného řešení svedlo začátkem padesátých let nikoli už jednotlivce jako v minulosti, nýbrž stavební firmy a konsorcia opět k nekonvenčním drahám. Téměř naráz se monoraily dostaly do módy. Mohly se vznést nad městské ulice a tak dostaly v časopisech přízvisko ?vzdušné dráhy?.

První vlaštovkou se stal sedlový Alweg. Ještě nebyl na krátké smyčce v Fühlingenu pořádně vyzkoušen a už se o něj začala ucházet řada měst. Francouzi se pokusili konkurovat Němcům vlastní zavěšenou dráhou, jejíž nosné podvozky pojížděly v dutých nosnících. Američané vyzkoušeli zavěšenou Skyway, Japonci Hanedu, na světových výstavách byla veřejnost ohromována předváděním Minirailu, Magnarailu, Telecanapé, Howertrainu, Newtrainu?, z nichž mnohé neváhaly oprášit téměř sto let staré principy nekonvenčních drah. Něco se přece jen změnilo: ve stavbě tratí zvítězil beton nad ocelovými nosníky a mosty, hřmot ocelových kol nahradil svistot pneumatik. Hra monopolů pokračovala: Alweg získal jako spojence japonský Hitachi, uzavřel smlouvy s francouzskou Safége i americkou AMF (American Machine and Foundry), upadl však přitom do područí Kruppova koncernu. Do boje o získání projektů zasáhl mnichovský Krauss ? Maffei a Siemens nabízel pro všechny nové, polovodiči regulovatelné elektropohony. Každá soustava se snažila prosadit reklamou, sliby i podbízením ? a samozřejmě i zatajováním nedostatků.

 

Na rozdíl od drah na vzduchové podušce, magnetickém výnosu či závěsu, které se v padesátých letech teprve vyvíjely a k jejichž pohonu se ověřoval nekonvenční lineární elektromotor, mnoho nekonvenčních drah využívá k nesení vozidel kol, ke snížení hluku a pro větší adhezi většinou opatřených speciálními pneumatikami. Pokud se nosná kola pohybují v jedné stopě po společné kolejnici, mluvíme jednoznačně o jednokolejnicových drahách neboli monorailech. Řada kabinových drah i souprav metra a minimetra však dnes využívá dvou koejnic, po nichž ovšem musí být pneumatická kola vedena nejrůzněji uspořádanými koly vodícími. Poněkud těžší je zařazení právě nejrozšířenější miniraily a dráhy Safege. Podvozky, kterými jsou neseny nebo na které jsou zavěšeny, sice mají dvě kola blízko sebe, jezdí však po společné široké kolejnici nebo uvnitř jediného nosníku, který můžeme chápat jako kolej. Zde jsou sice zařazena k monorailům, i když proti tomu může mít někdo námitky, jedná se totiž o vozidla dvoustopá.

Podle toho, zda těžiště vozidla se nachází pod jízdní kolejnicí nebo nad ní, dělíme dráhy na zavěšené a sedlové. Stabilita vozidel je zajišťována jejich tíží a vedením nejrůzněji uspořádanými vodícími kladkami.

Zavěšení kabin může být buď asymetrické, jako v případě nejstarší provozované visuté dráhy ve Wuppertalu, nebo symetrické, což je základem francouzských drah Safege nebo německých kabinových drah H-Bahn.

Nejrozšířenějším představitelem sedlových monorailů jsou vozidla Alweg s dvojicemi vodících kol opírajících se o boky traťového nosníku.

Kabinové a kabinkové dráhy zase vužívají podvozků, jejichž autorem je inženýr Kuch. Mají pneumatikami opatřená hnací a nosná kola a proto musí být po plochých betonových či ocelových kolejnicích vedeny kladkami či koly, které u původního řešení objímaly vodící kolejnici uloženou uprostřed jízdní dráhy. Později se však rozšířilo použití pneumatikových vodících kol na bočních koejnicích, vždy však nad rovinou pojezdové plochy. Takové řešení  využívají pneumatiková metra nebo tzv. minimetro.

Jednodušší miniraily využívají obvykle podvozků soustavy navržené inženýrem Habbegerem, kde vodící kladky či kola mají svislé osy a opírají se o vnější boky skříňového traťového nosníku. Bod dotyku však na rozdíl od Kuchových podvozků leží vždy pod jízdní drahou nosných a hnacích kol.


[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
| Autor: i-magazin.cz | Vydáno dne 14. 05. 2006 | 3898 přečtení |
| Počet komentářů: 35 | Přidat komentář |
| Informační e-mail | Vytisknout článek |

 

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.

optimalizace PageRank.cz TOPlist
[CNW:Counter]

automagazín | akvamagazín | metromagazín | mobilmagazín | pivomagazín | hokejmagazín

Copyright: Bredik projekt © 2005,  Layout by Idealprint.cz