17. dubna 1964 došlo na americkém automobilovém trhu k vpravdě historické události: veřejnosti byl představen Ford Mustang – jeden z veleúspěšných, ne-li vůbec ten nejúspěšnější z poválečných vozů.

Ford Mustang se okamžitě stal hitem, během čtyř měsíců se prodalo přes 100 000 kusů a za necelé dva roky jejich počet překročil jeden milion.

Pro tak prudký start měl Mustang všechny předpoklady: přitažlivý zevnějšek, přijatelné rozměry, pohodlný interiér, úspornost a zcela vyhovující dynamické vlastnosti. Všechny tyto přednosti pak byly doplněny solidní základní cenou, která tehdy činila 2368 dolarů.

Avšak pouze s výbornou užitnou hodnotou se v podmínkách tvrdé konkurence dlouho nevystačí. To si dobře uvědomoval Lee Iacocca, jenž nový automobil inicioval a byl za něj zodpovědný. Proto se rozhodl využít starý osvědčený způsob, jak vytvářet povědomí o vozu: aktivně se zúčastňovat sportovních akcí. Volba padla na Carolla Shelbyho, jehož Cobra už pořádně rozvířila hladinu motoristického světa. On sám pak patřil do skupiny, která připravovala vozy Ford GT40 pro Le Mans. Aby se Mustang vůbec mohl zúčastnit závodů Sports Car Club of America (SCCA), musel být pouze dvoumístný, přičemž pravidla  připouštěla i modifikaci motoru a pozměněné nápravy. Sportovní oddělení Shelby American začalo připravovat dvě závodní verze.

Protože vidlicový osmiválec Ford o výkonu 224 kW (350 k) byl už dostatečně prověřen v závodních vozech Cobra, soustředila se pozornost na nápravy. Vůz se totiž vyznačoval značnou nedotáčivostí. Proto byly do nápravy zadních kol namontovány výztuhy zajišťující kontrolu obrovského zátahu motoru a ještě účinné tlumiče Koni. Automobil dostal přední kotoučové brzdy od firmy Kelsey – Hayes, která dodala rovněž 15palcové ocelové lisované disky, na které se montovaly pneumatiky Goodyear Blue Dots. Vzadu se používaly impozantní brzdy bubnového typu, převzaté z nezkrácené verze Ford Fairlane. Točivý moment se na poháněná kola převáděl pomocí čtyřstupňové převodovky Borg-Warner T-100 s hliníkovou skříní.

Koncem roku 1964 bylo inspekci SCCA předvedeno 95 závodních Mustangů smontovaných v závodě Shelby American v San Jose v Kalifornii. Zatímco zbarvení vozu nevyvolalo ve vedení Fordových závodů žádné spory, kolem názvu se rozpoutala diskuse. Proto se Caroll Shelby obrátil na Philla Remingtona, viceprezidenta Ford Motor Company, s otázkou: „Jaká je vzdálenost od naší montážní haly k hale, kde se montují závodní vozy?“ – „Přibližně 350 stop,“ odpověděl kolega. „Dobrá, tak ho tedy podle toho pojmenujme GT-350R,“ navrhl Shelby.

Na rozdíl od závodní modifikace GT-350R se předpokládalo, že verze GT-350 určená pro prodej bude vybavena skromnějším osmiválcem o výkonu 199 kW (271 k). To však bylo pro ambiciózní vůz málo. Instalováním nového sacího potrubí, čtyřkomorového karburátoru a řadou dalších speciálních dílů se výkon motoru zvýšil na 225 kW (306 k), a proto bylo potřeba zvětšit objem radiátoru chladícího systému i spodku klikové skříně. Naopak sklolaminátová karoserie a prvky upevnění otevíracích panelů patřily do standardního vybavení automobilu.

Ačkoli si interiér vozu z rodiny GT-350/350R zachoval vzhled sériového Mustangu, řada charakteristických prvků nikoho nenechala na pochybách o budoucím určení pruhovaných automobilů. Ve střední části přístrojové desky byl hned vedle snímače tlaku oleje umístěn otáčkoměr, jehož číselník ukazoval až 8000 ot./min.

Výsledky testování GT-350 jen potvrdily vysoké renomé konstruktérů firmy Shelby American v oblasti sportovních vozů. Pro zrychlení na 60 a 100 mil za hodinu potřeboval vůz 7, resp. 19 sekund. Maximální rychlost na čtvrtmíli dosáhla 97 km/h. Samozřejmě, že v těchto hodnotách Mustang Shelby zaostával za modely s větším objemem válců. Zároveň se však GT-350 stal favoritem mezi svými protivníky. Závodní verze GT-350R v průběhu let 1965-1967 vyhrála národní mistrovství SCCA ve třídě B. Tyto úspěchy se projevily na zvýšeném odbytu sériového Mustangu i GT-350, jichž se v roce 1965 prodalo 502 a v následujícím roce již 2380 kusů. Výsledky roku 1967 jsou ještě impozantnější: 3225 automobilů. V té době došlo k určitým změnám v konstrukci. Výfukové potrubí byl vyvedeno na povrch nikoli před zadními koly, ale pod dnem zavazadelníku a na seznamu novinek najdeme i samočinnou převodovku Cruise-O-Matic. Za příplatek si mohli zájemci nechat namontovat zadní sedadla a spektrum barev karoserie obohatila červená, zelená, tmavomodrá a černá. V dubnu 1967 se představila verze GT-350S s motorem V8 o výkonu 286 kW (390 k) a kompresorem Paxton. A tak se ze závodního vozu, jenž vyžadoval skutečné mistrovství jezdce, stal vpravdě čistokrevný hřebec.

FORD MUSTANG

Motor: SV, 4735 cm³, výkon 168 kW/4800 ot/min.

Max. rychlost: 195 km/h

V Americe 60. let vznikla potřeba vytvořit auto, které mohou řídit všechny vrstvy obyvatelstva, od syna počínaje dědem konče. To vše splňoval Ford Mustang. O realizaci projektu se postaral tehdejší viceprezident Forda Lee Iacocca, který měl představu, že charakter vozu si dotvoří zákazník sám. Na výběr bylo pět druhů motorů od 6V 2715 cm³ až po 8V 7015 cm³ a dále tři typy tvarů střech. Mustang byl také velmi úspěšný na závodním kolbišti, zásluhu na tom měla další veličina v automobilovém průmyslu - Caroll Shelby, který se svým vozem Mustang 350 GT Shelby v typických bílo modrých barvách porážel na oválech vozy daleko zvučnějších jmen. Nové emisní normy v USA vedly k ukončení výroby tohoto typu.